Je "šetřit" sprosté slovo?

Kdykoliv se při projektovém dni zeptám dětí na řešení nedostatku financí v osobním hospodaření, tak se ze třídy ozve hrdě chlapácké „vezmeme si půjčku“ a někde z pod lavice se po chvíli ticha ozve nejisté, téměř neslyšitelné „měli bychom šetřit“. Jako by ten tichý hlásek očekával výsměch okolí za tak stupidní odpověď. Vždyť přece stačí jedno kliknutí a můžeme mít, na co jen pomyslíme!

Kde se bere ta jistota v půjčování a nejistota šetření? Všude kolem nás. Denně jsme bombardováni množstvím reklamy, která nám ukazuje krásné a šťastné lidi, kteří mají všechno a všechno nové, barevné, lesklé a díky rychlé půjčce snadno dostupné. Reklama taková má být. Ale je to tak doopravdy?

Realita nám však ukazuje statistiky vedených exekucí a tam už lidé příliš šťastní nejsou. Možná i proto, že je nikdo neučil, jak s půjčkou zacházet, jak zacházet s osobními penězi, jak hospodařit s vlastní výplatou. O penězích se ve školní výchově mluví jenom ve spojitosti s cenami výletů nebo příspěvků, ale už se nikdo nezabývá penězi osobními. Asi kvůli tomu, že to zavání určitou intimitou každého jedince. Nikomu není nic do toho, kolik máme peněz. Z pohledu vlastníka je to opatrnost a z pohledu vlastníkova okolí by to bylo posuzováno jako vychloubání. O penězích se zkrátka ve školách nemluví. Je to i proto, aby se nepoukazovalo na rozdíly a nepodporovalo se sortování žáků podle toho, v jakém sociálním prostředí se pohybují. To je pochopitelné. Preventivně předcházet budoucím problémům je rozumné. Ale jak předejít problémům, které se mohou projevit spoustu let poté, co žák školu opustí a nebude mít znalosti správného hospodaření.

Při práci s dětmi si nejprve vysvětlujeme pojmy. Jednak abychom si rozuměli v průběhu celého projektového dne a jednak proto, abychom dětem dali námět, jakým způsobem mají přemýšlet při samotné práci v rámci PD. Můžu s čistým svědomím napsat, že počet dětí, které si jsou vědomi toho, že by si měli odkládat ze svých příjmů peníze bokem na horší časy, nedosahuje ani jednoho procenta všech zúčastněných. A ani ti, kteří spoří cíleně, netuší, kolik by optimálně spořit měli. Proto je důležité s dětmi mluvit o penězích, o nutnosti přemýšlet nad jejich vydáním, o nutnosti přemýšlet nad potřebami každodenního života. A začít co nejdříve, protože finanční gramotnost je pojem, který začíná u první získané koruny a provází nás celý život. A na to bychom měli děti připravovat již od útlého dětství, protože „proutek se má ohýbat, dokud je mladý.“